ROZHOVOR: Ženy nemají šanci zjistit, zda si říkají o adekvátní peníze

Obrázek k - ROZHOVOR: Ženy nemají šanci zjistit, zda si říkají o adekvátní peníze

ROZHOVOR: Ženy nemají šanci zjistit, zda si říkají o adekvátní peníze

Se socioložkou a hlavní gestorkou projektu 22 % K ROVNOSTI Lenkou Simerskou o úsilí zmenšit rozdíl v odměňování žen a mužů, o mzdové a platové transparentnosti a o nelichotivých číslech, která nabízí Eurostat.

**


Projekt 22 % K ROVNOSTI je za svou polovinou. S jakými reakcemi se setkáváte u zaměstnavatelů – ať už z korporátní nebo veřejné sféry?
První reakcí zaměstnavatelů bývá, že konkrétně u nichplatovou nerovnost určitě nemají. Když ale použijí náš nástroj k měření gender pay gapu, jsou překvapeni, protože rozdíl drtivá většina z nich najde. Zkušenost ale ukazuje, že záměrem není diskriminovat, spíše si toho zaměstnavatelé nejsou vědomi a férovému odměňování se z tohoto pohledu dosud nevěnovali. Ve veřejné sféře je překvapení o to větší, protože k tomu dochází navzdory tabulkovým platům.


Jednou z ambic projektu je přispět ke snížení rozdílu v odměňování žen a mužů. Jaká je současná situace v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie?
Máme třetí největší rozdíl v EU, který je 20,1 % oproti evropskému průměru 14,8 %. Každá země se snaží gender pay gap nějakým způsobem snižovat. Například v Anglii byla předloni zavedena povinnost hlásit výdělky žen a mužů do veřejně přístupné webové aplikace. Mnozí zaměstnavatelé si tak byli nuceni požadovaná čísla vůbec poprvé spočítat a někteří se pak zastyděli. To je jen jeden ze způsobů. U nás nelze čekat rychlou nápravu, protože příčin je hned několik a jsou navzájem provázané.


Co všechno se v projektu ještě odehraje směrem k narovnání rozdílů ve mzdách a platech žen a mužů?
Zrovna před pár měsíci jsme dokončili práce na on-line kalkulačce, která vychází ze skutečných dat nejpodrobnější české databáze reálných mezd. Díky ní si kdokoliv bude moci srovnat výdělky žen a mužů podle oboru, vzdělání, věku nebo třeba kraje. Dále připravujeme další hloubkovou studii a kvalitativní výzkum o příčinách nerovného odměňování. Pracujeme i na několika metodikách pro kontroly inspekce práce, pro úřady práce, pro sociální dialog a kolektivní vyjednávání. A opomenout nesmíme ani testování Logibu pro měření gender pay gapu uvnitř firem. Je to švýcarský nástroj, který jsme upravili pro potřeby českého trhu práce. Ke konci roku 2020 ho s námi vyzkouší 30 různých zaměstnavatelů a bude připraven k využití.


V čem je pro vás osobně projekt výzvou?
Náš projekt je široce pojatý. Od výzkumu a analýz přes ukotvení v postupech úřadů a nástroje pro zaměstnavatele až po komunikaci s veřejností. A právě to pro mě bylo výzvou i motivací, která mě do projektu přivedla. Zjistila jsem například, jak je u nás problematická transparentnost. Lidé se nechtějí bavit o platech a mzdách. Považuje se to za neslušné. Často ani nevědí, kolik kdo v rodině bere. Ženy potom nemají možnost zjistit, zda si u pohovoru říkají o adekvátní ohodnocení. Celá tato oblast se odehrává jakoby v mlze. Je tam velký prostor pro manipulaci ze strany zaměstnavatele, ale přitom samotná výplatní páska často souvisí s pojetím vlastní hodnoty. Je potřeba řešit jak tuto osobní úroveň, tak měnit zaměstnavatelskou kulturu, aby bylo normální vědět, za co přesně je kdo hodnocen a jaký je rozptyl částek, které lze na dané pozici vydělávat.

__

ZDROJ:
22 % K ROVNOSTI